Start

 Zdravím Tebe, jenž čteš tento můj první příspěvek.  Můj věk překročil hranici 35 let a já se stále hledám a občas v životě plavu. Když jsem byla dítě, působili na mě dospělí jako lidé, kteří "už mají rozum", když jsem stále od nich slyšela "Ty to ještě nemůžeš pochopit, nemáš rozum". A nyní? Jsem už dospělá a kde je ten rozum ? Ptám se....Pochopila jsem, že to dospělí jen hráli.   Psaní mě vždy lákalo, jen jsem nenašla odvahu, abych to zkusila. Je načase se nebát. Jsem vdaná, mám děti vlastní i nevlastní, procházím si různými obdobími, čtu chytré knížky o výchově dětí a duchovní literaturu, snažím se pracovat sama na sobě, snažím se dělat věci nejlépe jak umím v danou dobu a netrestat se, když se mi něco nepovede. Zjistila jsem, že nejtěžší úkol na světě pro mě,  je VÝCHOVA DĚTÍ, tak aby byly samostatné, nebály se říct co chtějí, aby byly silné a uměly si poradit s případným neúspěchem, aby měli krásný a láskyplný vztah s budoucím partnerem atd. atd. Neušlapat je, vnímat je, ale zároveň nastavit hranice...

Něco málo o mě. Nemám nyní více času, abych se mohla rozepsat, ale musela jsem něčím začít.